Tashi a Bublina

Už je to rok, kdy nám všechna koťata odešla z domu, naše zvířecí rodina se vrátila do normálu a doma zůstal jen Tashík, Bublina a pes Agáta. Často jsem přemýšlela, zda jim jejich rodičovský zápřah nechybí, ale pozoruji,že si vystačí a vyhrají spolu někdy až příliš. Tolik hraček, které vlastní, nemá snad ani dětský koutek,
jejich návyky jsou občas hodny medaile a lotroviny, které vyvádí výprasku.
Spaní v posteli je dnes běžnou záležitostí, ale dokáží si najít opravdu netypická místa.
Pračku mají jako "bezva" úkryt, dokáží se nasoukat do prádelníku, nenápadně vplout do kuchyňské skřínky a nechat se tam zavřít.
Bublina umí stále exceletně krást, i když dnes už si dokáže přeměřit své a mé úmění běhu. S kytkami v oknech se každý týden loučím,
protože jejich hry, na to, který list bude mít v sobě více dírek od zoubků nemá konce.
Stále neradi se koupou a po koupání přichází na řadu fén, tu hlučou věc nemají rády,
vyhýbají se jí obloukem, ale dívat se, jak se celé hodiny třesou a olizují není možné.
Každé ráno mě budí s žádostí o snídani a pokud ji nedám nastane mazlící teror,
raději jim dám, co žádají, nemá smysl vzdorovat:)
Tashi a čištění uší je epizoda sama o sobě, úprky po zahlédnutí vatičky nemájí konců,
občas zvládneme i několik koleček po bytě, než darebáka polapím.
Vázičky a keramika u nás nemá dlouhou životnost, voda v toaletě je významné místo pro hru, než příjdu a vše jim zarazím.
Přebírání granulek a vyhazování je Agátě běžný pohled a proto jsem se naučila nic nevidět a neslyšet.

Příjde však i okamžik, kdy všechny své průšvihy vyžehlí jedním pohledem, jedním jediným přivítáním, když přijedu po víkendu domů, jedním jediným přitulením, když usínáme,
slastným vrněním a pokládáním tlapek na obličej, aniž by mi tlapka uštědřila škrábanec.
Ani semnou není život není peříčko, dokáži být neuvěřitelně náladová,
ale stačí jeden pohled do jejich studánkově modrých očí a člověk si uvědomí jak báječné společníky životem v nich má.

Náš jedináček

Tashi byl nucej jít na kastraci díky svým zlozvykům a proto nevím, jak se mu zadařilo, ale Bublince se narodilo jedno jediné a zároveň poslední koťátko - holčička.
Naše mimino však tak osamocené nebylo, před jistou záhubou se zachránila dvě obyčejná koťatka, která s naší mini číčou sdílela domácnost, než si našla svůj domov.
Náš malej benjamínek, rozmazlenec a vzteklounek se dostal k paní Hochové z Chodova,
bohužel paní Hochová přestala psát, proto nemáme žádné zprávy, ale pevně doufám,
že si k nám brzy cestu najdou.

Tadeáš

Tadeáš je jedna jediná kočka, která se nám kdy vrátila domů,
Lukáš kluk vlastnící siamskou kočičku, která nesnesla nikoho jiného než sebe nám Tadíka vrátila domů, i to se občas stává, ale nám to vítr z plachet nevezme.
Kocourka se ujal Radek, který se o něj stará jako o drahý kámen. Snad nikdy jsem neviděla rozmazlenějšího a rozvernějšího kocoura, než je on. Neskutečně miluje pozornost a samozřejmě ji na sebe dokáže strhnout. Dnes už je Tadeáš vykastrovaný,
na kráse mu to nevzalo, jen se uklidnil a stal se přítulnějším.
Jsem ráda, že Tadeáš žije v Hostivaři kousek od nás, tam, kde mu je dobře,
tam kde dělá radost.

Nell

Nell, kočička drak, kočička blázen a náš maličkatý rozmazlenec se nastěhovala do rodinky k Šárce vlastnící už jednu kočičku se siamským rysem.
Dnes kočička žije v Pražských Modřanech, s kočičkou se vřele kamarádí,
i když začátek vůbec nebyl slavný.
Nell je velmi podobná Bublině, mají stejný výraz a neskutečně promluvačné oči.

Timián

Timián byl neuvěřitelný kocour s obrovskou chutí a vervou do života,
neuvěřitelně zabojoval a dostal se do rodinky Majky Vomlelové,
která si vybrala právě jeho díky milé a jemné povaze. I Timík dokázal zlobit a čertit se. Vyrostl do velké a krásné kočky, která se rozhodně nenechá přehlédnout.
I od Majky se často dostává fotek a informací, příběhů a zážitků.
Tim se dostal do nejlepší možné rodiny, jsme za ni rádi.
Majko, děkuji.

Do třetice všeho dobrého :)

Do třetice všeho dobrého se nám narodila 3 koťata :) Jako obvykle jsem měla doma radost jen já :)
Tři měsíce jsou pryč co nevidět. Tři měsíce naberou takový spád, že koťata,
která se sotva narodila pobíhají a hrajou si, za pár dní odcházejí do rodinek,
dnes už je jim rok a půl. Ani jim se dospělost nevyhnula.
Tadeáš, Timián a Nell.

Celline

Celline, malá bojovnice a nejvzpurnější kočička, která se mi kdy v životě dostala pod ruce dospělostí a krásou trochu svůj boj vzdala, místo trhání tapet a zlobení zvolila cestu příjemnou a vycházkovou.
Celline se dostala do rodinky Mirky Dědkové, Mirka patří mezi nejčastěji píšící.
Jsem neuvěřitelně šťastná, když mi přichází stále nové a nové fotky a příběhy jejího kočičího života. Určitě se v Mladé Bol. budu muset brzy zastavit,
abych na vlastní oči viděla změněného ďábla v malého svatouška :)
Mirko děkuji.