pondělí 17. května 2010

Tashi a Bublina






Už je to rok, kdy nám všechna koťata odešla z domu, naše zvířecí rodina se vrátila do normálu a doma zůstal jen Tashík, Bublina a pes Agáta. Často jsem přemýšlela, zda jim jejich rodičovský zápřah nechybí, ale pozoruji,že si vystačí a vyhrají spolu někdy až příliš. Tolik hraček, které vlastní, nemá snad ani dětský koutek,
jejich návyky jsou občas hodny medaile a lotroviny, které vyvádí výprasku.
Spaní v posteli je dnes běžnou záležitostí, ale dokáží si najít opravdu netypická místa.
Pračku mají jako "bezva" úkryt, dokáží se nasoukat do prádelníku, nenápadně vplout do kuchyňské skřínky a nechat se tam zavřít.
Bublina umí stále exceletně krást, i když dnes už si dokáže přeměřit své a mé úmění běhu. S kytkami v oknech se každý týden loučím,
protože jejich hry, na to, který list bude mít v sobě více dírek od zoubků nemá konce.
Stále neradi se koupou a po koupání přichází na řadu fén, tu hlučou věc nemají rády,
vyhýbají se jí obloukem, ale dívat se, jak se celé hodiny třesou a olizují není možné.
Každé ráno mě budí s žádostí o snídani a pokud ji nedám nastane mazlící teror,
raději jim dám, co žádají, nemá smysl vzdorovat:)
Tashi a čištění uší je epizoda sama o sobě, úprky po zahlédnutí vatičky nemájí konců,
občas zvládneme i několik koleček po bytě, než darebáka polapím.
Vázičky a keramika u nás nemá dlouhou životnost, voda v toaletě je významné místo pro hru, než příjdu a vše jim zarazím.
Přebírání granulek a vyhazování je Agátě běžný pohled a proto jsem se naučila nic nevidět a neslyšet.

Příjde však i okamžik, kdy všechny své průšvihy vyžehlí jedním pohledem, jedním jediným přivítáním, když přijedu po víkendu domů, jedním jediným přitulením, když usínáme,
slastným vrněním a pokládáním tlapek na obličej, aniž by mi tlapka uštědřila škrábanec.
Ani semnou není život není peříčko, dokáži být neuvěřitelně náladová,
ale stačí jeden pohled do jejich studánkově modrých očí a člověk si uvědomí jak báječné společníky životem v nich má.

Náš jedináček


Tashi byl nucej jít na kastraci díky svým zlozvykům a proto nevím, jak se mu zadařilo, ale Bublince se narodilo jedno jediné a zároveň poslední koťátko - holčička.
Naše mimino však tak osamocené nebylo, před jistou záhubou se zachránila dvě obyčejná koťatka, která s naší mini číčou sdílela domácnost, než si našla svůj domov.
Náš malej benjamínek, rozmazlenec a vzteklounek se dostal k paní Hochové z Chodova,
bohužel paní Hochová přestala psát, proto nemáme žádné zprávy, ale pevně doufám,
že si k nám brzy cestu najdou.

Tadeáš


Tadeáš je jedna jediná kočka, která se nám kdy vrátila domů,
Lukáš kluk vlastnící siamskou kočičku, která nesnesla nikoho jiného než sebe nám Tadíka vrátila domů, i to se občas stává, ale nám to vítr z plachet nevezme.
Kocourka se ujal Radek, který se o něj stará jako o drahý kámen. Snad nikdy jsem neviděla rozmazlenějšího a rozvernějšího kocoura, než je on. Neskutečně miluje pozornost a samozřejmě ji na sebe dokáže strhnout. Dnes už je Tadeáš vykastrovaný,
na kráse mu to nevzalo, jen se uklidnil a stal se přítulnějším.
Jsem ráda, že Tadeáš žije v Hostivaři kousek od nás, tam, kde mu je dobře,
tam kde dělá radost.

Nell


Nell, kočička drak, kočička blázen a náš maličkatý rozmazlenec se nastěhovala do rodinky k Šárce vlastnící už jednu kočičku se siamským rysem.
Dnes kočička žije v Pražských Modřanech, s kočičkou se vřele kamarádí,
i když začátek vůbec nebyl slavný.
Nell je velmi podobná Bublině, mají stejný výraz a neskutečně promluvačné oči.

Timián


Timián byl neuvěřitelný kocour s obrovskou chutí a vervou do života,
neuvěřitelně zabojoval a dostal se do rodinky Majky Vomlelové,
která si vybrala právě jeho díky milé a jemné povaze. I Timík dokázal zlobit a čertit se. Vyrostl do velké a krásné kočky, která se rozhodně nenechá přehlédnout.
I od Majky se často dostává fotek a informací, příběhů a zážitků.
Tim se dostal do nejlepší možné rodiny, jsme za ni rádi.
Majko, děkuji.

Do třetice všeho dobrého :)


Do třetice všeho dobrého se nám narodila 3 koťata :) Jako obvykle jsem měla doma radost jen já :)
Tři měsíce jsou pryč co nevidět. Tři měsíce naberou takový spád, že koťata,
která se sotva narodila pobíhají a hrajou si, za pár dní odcházejí do rodinek,
dnes už je jim rok a půl. Ani jim se dospělost nevyhnula.
Tadeáš, Timián a Nell.

Celline


Celline, malá bojovnice a nejvzpurnější kočička, která se mi kdy v životě dostala pod ruce dospělostí a krásou trochu svůj boj vzdala, místo trhání tapet a zlobení zvolila cestu příjemnou a vycházkovou.
Celline se dostala do rodinky Mirky Dědkové, Mirka patří mezi nejčastěji píšící.
Jsem neuvěřitelně šťastná, když mi přichází stále nové a nové fotky a příběhy jejího kočičího života. Určitě se v Mladé Bol. budu muset brzy zastavit,
abych na vlastní oči viděla změněného ďábla v malého svatouška :)
Mirko děkuji.

Mauí


Velmi nerada zadávám koťata jako Vánoční dárky, snažím se předejít neuváženému rozhodnutí a dalšímu naplňování útulků kočičkami a proto když přijel mladý kluk jménem Honza a chtěl naše kotě jako dárek, vymlouvala jsem mu.
Nepodařilo se mi to, ale dnes jsem ráda. I když kocourek dostal podivuhodné jméno,
má se dobře. Patřil mezi nejjemnějí a nejmírnější koťata, která jsem kdy odchovala.
I Honza do dne občas zašle fotku a pár řádek, což mě nesmírně těší,
protože vědět, kde se toulají naše mimina a mít přehled o jejich životní cestě je příjemné.

Mikeš


Mikeš, kocour kocourů, drak draků a neb vítr v naší kuchyni i bytě se zalíbil Radce - známé fotografce uměleckám jménem Mia Mirelli. Nezbedník se přestěhoval do Pražských Holešovic, kde se mu žije opravdu náramně. Mia je dobrá duše, velmi nerada dává kázání a pravidla a Mikeš pod volnou rukou lebedí i zlobí.
Vyrostl ve velkého a zdatného kocoura podobou velmi blízkou Tashimu.
Jsem ráda, že je v dobrých rukou.

Druhý vrh koťátek



8.11.2008
Sotva jsem zadala první vrh koťátek, narodila se další,
trojlístek nezbedníků, tak rychle se učící lotroviny jsem ještě nezažila.
Mikeš, Mauí a Celline.

Oliver



Koťátko z našeho prvního vrhu a sourozencem ze čtyřlístku z 15.5.2008.
Oliver byl zlobidlo od počátku, kdy otevřel oči. Byl prvním, kdo zdolal stěny
novorozenecké krabice, kdo první otevřel oči a kdo první začal jíst pevnou stravu.
Nakonec byl posledním koťátkem z vrhu, které jsem odmítala dát pryč a zůstalo doma jako poslední.
Přihlásila se však slečna Silvie, která chtěla našeho benjamínka,
pro svou babičku, která starý typ siamské kočičky měla.
Silvie nakonec přijela i s rodiči, kterým se Oliver zalíbil na první pohled a
i on si novou rodinku oblíbil:) Dokázal jim to okamžitou hrou a přítulností k nim.
Oliver, Silviin dárek babičce k narozeninám měl obrovský úspěch,
přestěhoval se do městečka Štětí na Severu Čech, bohužel, Silviina babička se
ozvala jen jednou. Po opětovné urgenci zůstávají mé řádky bez odpovědi.
Doufám, že si k nám zprávy o malém zlobidlu jednou najdou cestu až k nám domů a starou fotku malého Olivera vyměníme za novou s jeho dospělejší tváří a jeho příběhem.

Leonek



Leonek náš velký miláček a sourozenec Mii a Agátky, narozený 15.5.2008.
Když se narodil, byl nejhodnější kotětem pomalu se učící lumpárny,
ale velmi brzy naše zlobidla dohnal. Měl neuvěřitelně jemnou a milou povahu, mazlivou a v okamžiku, kdy na něj člověk položil ruku vrněl jako žádná jiná kočka :)
K jeho vlastnostem patřila i zvědavost, velmi často strhl ubrus za účelem vyškrábat se na stolek, zvrhl na sebe jogurt, vyhrabal květináč, neustále toužil prozkoumávat poklady a nové věci.
Tohoto nezbedu a mazla se ujal pan Martin Hradil z Tróje,
po roce se pan Hradil ozval e-mailem a řádky, které těší a hladí duši :)
Cituji:
" jak jsem už psal, je úplně úžasnej a nikdy bych nevěřil, že může kocour mít takovou povahu… Je to mazlíček největší a přitom pořádnej dareba…
Má se moc dobře, nemusíte mít o něj strach. Uměl se prostě dobře narodit."

Mia



Kočička Mia, narozená ze stejného čtyřlístku jako Agátka,
tedy 15.5.2008 přišla jako jedna z prvních kočiček do chovu Pavla z Brna.
Ve stejný den si adoptoval kočičku Amy, od naší společné kamarádky Helči.
Dnes už jeho vrh čítá 4 kočičky.
Mia ač mě to zarazilo má delší srst než všechny naše kočičky doposud,
ale musím uznat, že je krásná. Po problematických začátcích se stravou,
je snad dnes už vše v pořádku. Mia byla od počátku upovídaná až běda,
hravá a vynalézavá. Pavel s kočičkami chodí ven a jak je vidět nemají problém chodit na vodítku.
Jsem ráda, že Pavel patří mezi ty chovatele, kteří čas od času napíší mailík s novinkami a jejich příběhy z kočičího života.

Agátka



Agátka narozena 15.5.2008
Kočička s neuvěřitelnou energií, komunikativností, rozpustilostí,
vlastním "názorem" a "výmluvností" na vše kolem našla domov u Milušky Odvářkové
z Letňan. Miluška si tak dlouho za mnou chodila povídat o kočičkách,
až si jednu odemě pořídila a především neváhala pořídit jí okamžitě kamaráda
Salámka. Často se dívám na jejich fotky, kde vypadají dokonale sehraně a nerozlučně.
Jsem ráda, že Agátka našla domov u člověka, jenž jí velmi dobře rozumí a miluje právě její vlastnosti. Agátce zůstalo naše jméno, které dostala, když se začala projevovat.
Byla stejně chytrá a mlsná jako Agáta myš ze známého Českého večerníčku :)