Velmi nerada zadávám koťata jako Vánoční dárky, snažím se předejít neuváženému rozhodnutí a dalšímu naplňování útulků kočičkami a proto když přijel mladý kluk jménem Honza a chtěl naše kotě jako dárek, vymlouvala jsem mu.
Nepodařilo se mi to, ale dnes jsem ráda. I když kocourek dostal podivuhodné jméno,
má se dobře. Patřil mezi nejjemnějí a nejmírnější koťata, která jsem kdy odchovala.
I Honza do dne občas zašle fotku a pár řádek, což mě nesmírně těší,
protože vědět, kde se toulají naše mimina a mít přehled o jejich životní cestě je příjemné.
Žádné komentáře:
Okomentovat