Hurá, máme koťata :)

15.05.2008
Miuška, krásná, starší sestra naší Bubliny porodila včera 3 krásná, zdravá koťátka.
Bublině sice zbývalo ještě několik dní do porodu , ale pospíšila si ,
když viděla, že její sestřička už má koťata na světě.
Porod proběhl dnes ráno za čelem postele , tiše , tajně , i když jsem několikrát večer a během noci Bublinu kontrolovala, "převezla" mě ,
porodní krabici nechala netknutou a své první kotě porodila uličnice na koberec.
Mateřský pud ji velil přesunout se někam do ticha a přítmí . Jak jsem ráda, že se ráno vstávalo do práce a na vše se včas přišlo.
Bublinu jsem přesunula i s kotětem do porodní krabice , ovšem ta mi ukázala ,
že za postelí chce zůstat a v šoku se přesunula zpět,
nakonec se však vrátila zpátky k prvnímu porozenému kotěti a tak vše dobře dopadlo.
Během hodiny Bublinka porodila další dva kočičí sourozence, i když bylo počítáno maximálně s jedním kotětem :o)
Ač jsem byla více vyděšená než Bublina,
snažila jsem se pečlivě pomáhat a tak jsem " vyprošťovala " koťata z porodních obalů
a pomáhala jim prvně se nadechnout.
Byl to úžasný zážitek , úžasnější však bylo,
že po návratu z práce bylo v porodní krabici ještě o jedno kotě více a tak nejsou tři, ale čtyři :)
A hádejte, kdo z toho měl největší radost :o)))


Koťata , přeji vám hodnou a dobrou mámu a do budoucna moc hodné a pečlivé majitele,
protože si vás nechat opravdu nemůžu :o(

Boje Tašiho a Bubliny

13.11.2007
Po příjezdu s Tašim domů Bublina nechápala co se děje, brala Tašiho jako vetřelce.
A odmítala se s ním kamarádit, naopak na něj prskala a byla protivná...
Věděla jsem že je to jen Bubliny paličatost a teritoriálnost, doufala jsem, že ji to brzy přejde....
Naštěstí jsem měla pravdu, Bublinu to opravdu po pár dnech přešlo a teď bez sebe nedají ani ránu, spí spolu přitulení, jako by Taši vůbec nepřišel odjinud. Nehledě na to, že spolu dělají v noci rachot, tím jak lítají po bytě a nikoho nenechají vyspat, občas je ráno proklínám, když vstávám nevyspalá do práce, ale to jsou prostě oni, uličníci siamští :o))

Význam jména Taši (Tashi)

01.12.2007
Prvně, když jsem si na stránkách Kanyapi dočetla, že se kocour jmenuje zvláštním jménem "Taši" , kterému jsem ani za mák nerozuměla, byla jsem pevně rozhodnuta, že kocourek se tak jmenovat nebude, neuměla jsem si představit, jak mu budu doma říkat, jak ho budu nazývat zdrobněle a jak ho budu kárat. Ve skutečnosti jsem si však na druhou stranu neuměla představit, jak Kanyapi (kterou jsem ještě v té době neznala a brala jsem ji jen jako chovatelku :o) ) řeknu, že "Taši" není "¨Taši" protože jsem ho přejmenovala......Nakonec to však dopadlo úplně jinak, při vyzvednutí kocourka jsem se zeptala na význam jména "Taši", každé jméno přeci musí mít význam... a při zjištění, že "Taši" znamená v TIBETŠTINĚ ŠTĚSTÍ, neodolala jsem, nehledě na to, že je Kanyapi je tak skvělá chovatelka, že by si ani přejmenování svého mazla nezasloužila.Dnes když našeho "malého" mazla chválím, říkám mu "Tašíku" a když se na něj zlobím, říkám mu "Takeši" (ve skutečnosi tohle oslovení vymyslel Lukáš). Dnes jsem šťastná, že Taši není přejmenovaný, sice se nám k sobě kočičáci jmenovitě moc nehodí, ale to vůbec nevadí :o) Jinak právě náš Taši zbožňuje tašky, obzvlášť papírové (to víte ekolog :o) a někdy i ty igelitové, moc rád si v nich lebedí a hraje :o))

Taši kocour ďábel :)

25.11.2007
Dnes je to právě 20 dní, kdy se Taši přestěhoval z okraje Prahy od své právoplatné kočičí mámy, na betonové sídliště Prosek ke své nové kočičí kamarádce Bublině, která ho z počátku moc nepřijala a rázně mu ukazovala, že ona je "paní" tohoto bytu. Poměrně nedávno jsem si však začala všímat, jak náš "malej" Taši začíná přebírat Bublině její postavení a dnes doslova zírám, když vidím, jak Taši Bublinu "morduje", kouše, ale i omývá. A o byt se také "stará" po svém. Například strhává ubrus, i když sedíte v křesle, sledujete ho a několikrát ho upozorňujete, že to se opravdu nedělá, on si myslí své a po páté se mu přeci jen povede ubrus i se vším, co na stole je strhnout na zem. Ráno, když ho vyprovodím z ložnice, protože si libuje v zálibě budit všechny spící si stoupne do svého záchodku a písek všechen vyhazuje na koberec, při čemž se později baví, když člověk musí vysávat ! :o) Také "devastuje" záclony a závěsy, houpe se na pověšeném prádle na sušáku, škrábe křesla a koberec, při čemž ho vždy plácnu přez tlapy, že nesmí, urazí se a se vztyčenou hlavou odchází ničit o kousek dál :o) Také nechce papat tabletky a medikamenty a kašle na mé vysvětlování, že je to moc dobré :o)

Nová kočka domů a neb jak se Taši připletl do života..

13.11.2007
Přesně po roce jsem začala mít pocit, že jedna číčina vlastně nestačí, Bublině je určitě smutno a mě vlastně také..A tak jsem se rozhodla situaci řešit, nejdříve jsem si myslela, že by mohla mít sama Bublina svoje koťata a tak jsem se ujala úkolu začít shánět kocoura, nejlépe siamského, jako je Bublík, po měsíci shánění jsem to však začala vzdávat, jediného siamského kocoura jsem našla na Moravě a to je až příliš velká dálka....Ne pro mě, ale pro Bublinu, na tak dlouhé cestě by spíš trpěla...
Tentýž den jsem narazila na slečnu, která nabízela ke krytí svým Něvským kocourem, na fotkách byl nádherný a tak za týden přijel na tři dny na "dovolenou". Jenže chudák kocour, jen co vystoupil z přepravky, zalezl za skříň a tři dny jsem ho neviděla, nenechal se ani pohladit, natož, aby se chtěl mazlit..Jenže já jsem mu to nedarovala, můj zvyk mazlit kočky je neměnný a tak jsem ho popadla a mazlila, on (Piškot) se také nedal, neustále mě odkopával zadníma packama a tak jsem to brzy vzdala. Nakonec z krytí nebylo nic, protože když se v noci vrhl na Bublinu, nedala si to líbit a dala mu za vyučenou pár pořádnými sekanci.A tak jel neúspěšný, ale krásný kocour zase domů. Já jsem se však odmítala vzdát a začala shánět kotě..Přála jsem si Birmu, Něvku, Ragdola, klidně i Britku, ale lilovou.. Po dlouhém hledání na internetu jsem našla krásnou britku, nádhernou lilovou,která už pro někoho měla být, jenže si ji nakonec nevzal.. A tak jsem zavolala já a byla jsem úspěšná, za měsíc jsem jela pro Britku, které jsem říkala Dájinka, nakonec si ji vybrečel můj synovec a vymámila má sestra a tak putovalo kotě k nim...A já byla opět bez kotěte a Bublina bez kamarádky.... Už jsem přetávala pátrat, ale jen do té chvíle než jsem se náhodně zatoulala na jeden velmi přátelský a krásný blog jak jinak, než o siamských kočkách(http://kanyapi.blogspot.com/). Dala jsem se do čtení a už to bylo, najednou jsem četla článek o siamském kotěti s pohnutým osudem jménem Taši, který už má sice novou majitelku, ale nebylo to zcela jisté...Popadla jsem telefon a začala volat, na druhé straně se ozval velmi příjemný hlas, který mi ale oznámil, že Taši už není k mání, ALE není jisté, že si nová majitelka přijede v sobotu , jak slíbila. Když je Tašiho člověčí máma dozvěděla, že by šlo jejich kotě k naší dospělé kočce, také k siamské, byla skoro zklamaná, že už je Taši zadaný..A já vlastně také, protože jsem ho moc chtěla, i když kocour byl doma úplně vyloučen a byla v plánu kočičí slečna..
Uběhlo pár dní a telefon zadrnčil sms zprávou, pro Tašiho si nová ( "naštěstí" nezodpovědná ) majitelka nepřijela, to vlastně znamenalo, že je můj !! Hned druhý den večer se jelo do Kelské Vinice,do malého nedostavěného domku(stejně moc hezkého) postaveného v polích a loukách...Přivítala nás(i tentokrát se mnou dojel pro kotě Lukáš) moc fajn rodina, s uplakaným klukem Štěpánkem,
který nám nechtěl Tašiho dát.. ...Začínala jsem počítat, jedna velká siamská kočičí máma, stejná jako Bublina-Seal point, druhý táta kocour, nádherný, luxusní, krásnějšího jsem nikdy neviděla, myslím, že to byl modrý, jestli to píši špatně, oprav mě Kanyapi :o).......třetí..kotě, to bylo už moje malé kotě Taši, krásný malinkatý (ve skutečnosti je velký :o)) seal point kocourek, očividně čertisko první třídy, ale i tak jsem měla radost..A čtvrtá kočička, tu jsem viděla až později, klasická kočička Evropská-hezká mourinka..Elegantní dáma, jen trošku bez nálady, ale už na to měla věk..
S přátelskou fajn rodinou čas plynul jako voda a naše vyzvednutí kočičáka Tašiho se protáhlo na 2,5 hodiny. Kočičí máma Kanyapi je velká výtvarnice a na to také její dům vypadal, určitě sem i nějáká její dílka přidám :o) Kanyapi si však myslí, že její díla jsou mazanice a já vím, že nejsou :o)) Vrátíme se, ale ke kočičákům, musím moc pochálit jejich čistotu, čistá zdravá ouška, vykartáčovaný kožíšek, přátelskou a důvěřivou povahu..V neposlední řadě musím podotknout, že jsem vymydleného a voňavého Tašiho koupila za stejný obnos jako Bublinu a na víc byl řádně očkovaný a odčervený. Poprvé jsem se setkala s řádnou chovatelkou !! Chovatelkou s kočkama ne na prodej , ale na lásku, se srdcem na správném místě.
Kanyapi děkuji ....

Starosti s Bublinou

Od prvního dne, kdy byla Bublina přetěhována do nového domova nejedla, nepila, nehrála si, jen plakala, kýchala a schovávala se..Předchozí "chovatelka" Mě ujišťovala, že je to normální jev a že se vše dá dopořádku...
Druhý den v noci jsem si řekla, že déle čekat nebudu, není přeci možné, aby takhle malé kotě nejedlo a nepilo, na druhý den jsem byla rozhodnutá zajít na veterinu... Ráno jsem však na Bublinu zůstala zírat, seděla u svých žlutých mističek a snídala..Měla jsem vážně radost, nemusela jsem ji mučit prohlídkami u veterináře a zatěžovat její malé tělíčko léky, jenže bohužel "obyčejné" kýchání se stále nelepšilo Čtvrtý den, po příchodu z práce jsem našla Bublinu ve stavu, kterému se nedalo říci, dobrý. Teklo jí z čumáčku, i z očiček, teď už to bylo jasné, "obyčejné" kýchání, nebylo zcela obyčejné, byla nastydlá už od "chovatelky" a já si toho prostě nevšimla. Nakonec se chudák Bublina veterináři stejně nevyhnula, do té doby jsem však doufala, že to nebude nic vážného, jenže má doměnka byla špatná, veterinář nám řekl, že stačí už jen malé prochladnutí a můžeme se s Bublinou rozloučit. Navíc nám oznámil, že naše kotě nikdy před tím veterináře nevidělo, natož aby bylo očkováno proti vzteklině, parazitům a odčerveno(za což bylo i ke kotěti připlaceno), jak se "chovatelka" dušovala..Už takhle malá Bublina měla v důsledků špatné stravy a LŽÍ "chovatelky" červíky. Nakonec Bublina dostala dvě antibiotikové injekce(u kterých nás pokousala), byla pečlivě odčervena a očkována.... Ani dnes raději nepřemýšlím, jak dopadla ostatní koťata...Vím jen to, že naše Bublina je dnes v pořádku a zdravá

Kde se vzala Bublina ..

Teploučký podzim roku 2006, smutný, prázdný byt a časté Lukášovi odchody na tréninky a fotbalové zápasy, to vše ve mě vyvolávalo pocit samoty a neustálé vymýšlení čertovin.
Mou poslední čertovinou, byl jaký-si nápad, že si pořídím kočičáka :o) Lukáš byl samozřejmě proti, jeho celoživotní zvyk byl mít doma psa...Jenže na psa máme málo času, malinkatej byt a navíc takového jakého chci já, bych stejně nemohla mít (pro mě pes znamená pořádného hafana k domku a ne nějáké nedorostlé štěně.Ps. Tím nechci naštvat svou kamarádku Dádu, která má dvě jorkšírské slečny :o) )
Mé "kňučení" že bych tedy opravdu kočičku chtěla , neustálé "kempování" na internetu po rubrikách "prodám kočku" a přesvědčování, jak je kočka úžasné a báječné zvíře, že sice neumí aportovat, nosit bačkory a noviny a neustále kňučet a štěkat,Lukáš zhruba po čtrnácti dnech nevydržel, sice do dnes nechápe co vlastně kočka umí, ale dá se říci, že jsem vyhrála, v říjnu (překvapivě ještě téhož roku :o) promiň Luky) se jelo pro kotě. Musím ještě dodat, že jsem toho docílila jen takovou domluvou, že já jsem sice chtěla kočku, ale Lukáš si ji chtěl vybrat, takže tentokrát to byl on, kdo trávil večery u počítače a hledal....Nakonec si vybral starý tip kočky siamské, zbarvení seal point.S údivem jsem na něj zírala, protože starý tip siamky (je kulatá a ještě ne dlouhonohá a ušatá, jako nová siamka) není příliš k sehnání, dá se říci, že jsou skoro vzácné..Lukáš si to však nedal vymluvit a možná je to dobře, protože po pár dnech našel to co hledal. S hrdostí mi přinesl domů vytisklou fotku bílejch kuliček .. Ani já jsem neodolala a snad ještě tentýž den se jelo pro kotě do Lysé nad Labem k paní Altrichterové (shodou okolností je to stejná "chovatelka" od které má i Kanyapi Miu)
Cesta do Lysé nad Labem mi přišla hrozně dlouhá, i když ve skutečnosti netrvala tak dlouho,jak se mi zdálo.Vše mě však přešlo ve chvíli kdy jsem vešla do nevelké místnosti (zasklené terasy) domu majitelky P.Altrichterové. , skoro se mi zvedl žaludek z pachu kočičince čpícího všude kolem. V místnosti byla hromada koček a koťat + jedna velká doga, prý týraná..Koťata byla pohublá, docela čistá, ale na to, kolik jich tu bylo,žila v příliš malé místnosti...Bylo mi z toho pohledu docela smutno, ale bez svého kotěte jsem odmítala odejít..Mohla jsem si vybrat z hromady mazlících se klubíček, pak si ale Lukáš všiml docela malého,pohublého kotěte na škrabadle, smutného, opuštěného, žádné kotě si s ním nehrálo, jen tak tam leželo a dívalo se... No a bylo naše, můj táta vždycky říká, že nejslabší zvířata se domů neberou, ale já dělám přesný opak.....A tak se rázem z malého,opuštěného,siamského kotěte stalo siamské kotě domácí - Bublina.
Na "CHOVATELKU" P.Altrichterovou vzpomínáme neradi....