Kde se vzala Bublina ..

Teploučký podzim roku 2006, smutný, prázdný byt a časté Lukášovi odchody na tréninky a fotbalové zápasy, to vše ve mě vyvolávalo pocit samoty a neustálé vymýšlení čertovin.
Mou poslední čertovinou, byl jaký-si nápad, že si pořídím kočičáka :o) Lukáš byl samozřejmě proti, jeho celoživotní zvyk byl mít doma psa...Jenže na psa máme málo času, malinkatej byt a navíc takového jakého chci já, bych stejně nemohla mít (pro mě pes znamená pořádného hafana k domku a ne nějáké nedorostlé štěně.Ps. Tím nechci naštvat svou kamarádku Dádu, která má dvě jorkšírské slečny :o) )
Mé "kňučení" že bych tedy opravdu kočičku chtěla , neustálé "kempování" na internetu po rubrikách "prodám kočku" a přesvědčování, jak je kočka úžasné a báječné zvíře, že sice neumí aportovat, nosit bačkory a noviny a neustále kňučet a štěkat,Lukáš zhruba po čtrnácti dnech nevydržel, sice do dnes nechápe co vlastně kočka umí, ale dá se říci, že jsem vyhrála, v říjnu (překvapivě ještě téhož roku :o) promiň Luky) se jelo pro kotě. Musím ještě dodat, že jsem toho docílila jen takovou domluvou, že já jsem sice chtěla kočku, ale Lukáš si ji chtěl vybrat, takže tentokrát to byl on, kdo trávil večery u počítače a hledal....Nakonec si vybral starý tip kočky siamské, zbarvení seal point.S údivem jsem na něj zírala, protože starý tip siamky (je kulatá a ještě ne dlouhonohá a ušatá, jako nová siamka) není příliš k sehnání, dá se říci, že jsou skoro vzácné..Lukáš si to však nedal vymluvit a možná je to dobře, protože po pár dnech našel to co hledal. S hrdostí mi přinesl domů vytisklou fotku bílejch kuliček .. Ani já jsem neodolala a snad ještě tentýž den se jelo pro kotě do Lysé nad Labem k paní Altrichterové (shodou okolností je to stejná "chovatelka" od které má i Kanyapi Miu)
Cesta do Lysé nad Labem mi přišla hrozně dlouhá, i když ve skutečnosti netrvala tak dlouho,jak se mi zdálo.Vše mě však přešlo ve chvíli kdy jsem vešla do nevelké místnosti (zasklené terasy) domu majitelky P.Altrichterové. , skoro se mi zvedl žaludek z pachu kočičince čpícího všude kolem. V místnosti byla hromada koček a koťat + jedna velká doga, prý týraná..Koťata byla pohublá, docela čistá, ale na to, kolik jich tu bylo,žila v příliš malé místnosti...Bylo mi z toho pohledu docela smutno, ale bez svého kotěte jsem odmítala odejít..Mohla jsem si vybrat z hromady mazlících se klubíček, pak si ale Lukáš všiml docela malého,pohublého kotěte na škrabadle, smutného, opuštěného, žádné kotě si s ním nehrálo, jen tak tam leželo a dívalo se... No a bylo naše, můj táta vždycky říká, že nejslabší zvířata se domů neberou, ale já dělám přesný opak.....A tak se rázem z malého,opuštěného,siamského kotěte stalo siamské kotě domácí - Bublina.
Na "CHOVATELKU" P.Altrichterovou vzpomínáme neradi....